Dobrodružství začíná tam, kde končí plánování

Nejistota versus zvědavost. Tyto dvě emoce se ve mně mísily před mým odjezdem do Německa. Rozhodla jsem se totiž velmi spontánně, že odcestuju zcela sama, bez plánu, pouze s nadšením a zapálením pro našeho západního souseda, tamní obyvatele a jazyk. A výsledek této mé malé dobrodružné mise? Nová mezinárodní přátelství, parádní zážitky a zkušenosti, které by mě předtím ani nenapadly, že se někdy stanou! I vám doporučuju někdy vyjet jen tak na vlastní pěst vstříc novým poznáním.

Jednou večer sedím doma na balkoně a vtom mě zcela náhodou napadne, že bych chtěla odjet na výlet do Německa. Jednak kvůli procvičování jazyka, setkání s německými obyvateli a také jsem plánovala vzít útokem knihkupectví a zakoupit knižní exempláře v německém jazyce. Netušila jsem ovšem, kam bych se chtěla podívat. Věděla jsem pouze, že chci navštívit místo, kde jsem ještě dosud nebyla.

Moje volba padla čistě náhodně na menší městečko Würzburg, které leží zhruba na půli cesty mezi Norimberkem a Frankfurtem. Proč právě Würzburg? Vyhledala jsem si pomocí portálu Booking hotely v Německu a projela prvních pár výsledků. Mezi nimi se nacházel právě Würzburg. Podívala jsem se na internet, jak město vypadá, a podle fotek se mi skutečně zalíbilo. Hurá, rozhodnuto!

Za pár dní jsem seděla ve Flixbusu směr Německo. Cestou jsem dostala další skvělý spontánní nápad podívat se na Facebook a nalézt skupinu obyvatel Würzburgu. A tak začala moje mise, jak se jednoduše seznámit s lidmi, kteří zde žijí. Zveřejnila jsem příspěvek ve skupině Neu in Würzburg (Nováčci ve Würzburgu), v němž jsem uvedla, že přijíždím do města na pár dnů dovolené a ráda bych si jej prohlédla očima místních. Na pozitivní reakce jsem nemusela dlouho čekat! Odpovědi rychle naskakovaly a já si musela začít plánovat svůj čas strávený setkáními. Že odpověděli pouze muži, asi jen tak někoho nepřekvapí.

Můj malý německý sen

Tak se stalo, že jsem poznala Mexičana José Antonia a skupinku přátel Němce Adriana. Díky nim jsem byla po většinu času velmi zaneprázdněná, avšak užila jsem si i chvilky pro sebe při nákupu knih, posezení v restauraci nebo focení památek. Mám trochu pocit, že jsem s nimi prožila takový druhý Erasmus v menší a kratší podobě. Užila jsem si každou minutu. Koupala se v řece Main (Mohan), pila typický a velmi oblíbený německý nápoj Radler, tančila při večerním osvětlení na břehu Mainu a hlavně šprechtila a šprechtila. Celé to bylo jako krásný sen!